Setkání mladých pracovníků z institucí historické paměti z celé EU

Ve dnech 22.–24. srpna 2013 se na základě pozvání současného předsednického státu Evropské unie, Litvy, v této zemi uskutečnilo setkání mladých do 35 let z různých evropských institucí, které se zabývají studiem moderních dějin, resp. obou totalitních režimů. Za Českou republiku se této akce účastnila PhDr. Jitka Bílková z Archivu bezpečnostních složek a Mgr. Eva Kubátová jako zástupce Ústavu pro studium totalitních režimů.

Podobná setkání zaměřená na mladé zájemce zabývající se dějinami 20. století se již konala v roce 2011 ve Varšavě a o rok později v Maďarsku. Mají za cíl připomenout oba totalitní režimy (a jejich propojení v rámci paktu), uctít jejich oběti, diskutovat nad možnostmi vyrovnávání se s minulostí a prezentovat různé projekty zaměřené na vědecké i popularizační zkoumání nedávné minulosti. Hlavním bodem programu byla konference nazvaná Setting the traditions for Europe-wide Day of Remembrance of the victims of totalitarian regime a pořádaná 23. srpna 2013 – ve výroční den podepsání paktu o neútočení mezi fašistickým Německem a komunistickým Sovětským svazem. Mezi řečníky se vystřídali jak politici (např. litevský premiér, ministři spravedlnosti z několika států, členové evropského parlamentu), tak historici i pamětníci. Doprovodným programem k jednání byla vernisáž výstavy připravené Platformou evropské paměti a svědomí s názvem Totalitarianism in Europe. Fascism-Nazism-Communism.

Pro účastníky setkání připravila litevská strana kromě konference další program. Ten se skládal z návštěv památníků, muzeí a různých pietních míst (Museum of Genocide Victims, Center of Tolerance, Memorial Komplex of Tuskulenai Peace Park, Paneriai Memorial, Hill of Crosses v Merkine, park totality v Grutas) a setkání s účastníkem partyzánských bojů J. Jakavonisem.

Cílem setkání mělo být sestavení deklarace vyzývající k odsouzení totalitních režimů a neustálému připomínání si jejich zločinů, například vyhlášením společného dne uctívání obětí nacistického i stalinistického režimu v zemích EU.

Setkání přispělo nejen k prezentaci Archivu bezpečnostních složek a Ústavu pro studium totalitních režimů, ale také k diskusi a výměně zkušeností s kolegy z podobně zaměřených institucí (Unitas Foundation – Estonsko, Gedenkdienst – Rakousko, Union der Opferverbände Kommunistischer Gewaltherrschaft – Německo, Study Centre for National Reconciliation – Slovinsko a několika litevskými a lotyšskými institucemi).

Průvodce po Museum of Genocide Victims ve Vilniusu, bývalý voják tajné služby Museum of Genocide Victims - kontrolní místnost Museum of Genocide Victims - jedna z větších cel. Vězni dostávali 0,5 litru vody a 250 gramů chleba na den. Možnost jít na toaletu přesně stanovena na jednou za 24 hodin. Mytí takřka neprobíhalo. Museum of Genocie Victims - jedna z původních cel byla přeměněna na malý památník židovských obětí Museum of Genocide Victims - jeden z nejúspěšnějších způsobů mučení - celu napustili vodou a vězeň stál uprostřed na tom malém „ostrůvku“. Venku kolem 25 stupňů pod nulou. Pokud vězeň neudržel rovnováhu a spadl do vody, do několika hodin zemřel na podchlazení. Museum of Genocide Victims - nejprve sloužilo Gestapu, posléze KGB Popravčí místnost - ven vedla sešikmená okna, kterými byli popravení rovnou vytaženi a odvezeni do masových hrobů. Pokoj našeho průvodce muzeem obětí genocidy. Jak sám řekl - no more pistols, just flowers... Výstava Židovský život v Litvě v Center of Tolerance Část delegátů zemí EU do 35 let Center of Tolerance - malý památník zavražděným židovským dětem. Před Museum of Genocide Victims - pietní akt k 23. 8. 1939, kdy byl podepsán Molotov-Ribbentrop pact, kterým byla Litva připojena k německému území. Pietní akt k uctění obětí totalitních režimů - kromě delegátů zemí EU se zúčastnili i obyvatelé Vilniusu, včetně těch nejmenších. Pietní akt k 23.8.1939 Základy litevštiny mezi nabitým programem... Konferenční část programu na téma „Setting the traditions for Europe-wide Day of Remembrance of the Victims of Totalitarian Regimes“. V pozadí výstava „Totalitarianism in Europe. Fascism. Nazism. Communism.“, vytvořená Platformou evropské paměti a svědomí. Vyprávění pamětnice, paní Julijany Zarchi, která byla nejprve kvůli svému židovskému původu a následně kvůli německému manželovi, perzekvována oběma litevskými totalitními režimy. Memorial Complex of the Tuskulenai Peace Park - pod tímto památníkem je dodnes pohřbeno v masovém hrobě na tisíce litevských Židů a dalších civilistů (přesný počet není znám, stromy byly vysázeny zjevně pro zakrytí masových hrobu, většina rodin se rozhodla ponechat ostatky zde namísto jejich exhumace). Po nezávislosti v roce 1990 bylo prozkoumání tohoto místa jedním z prvních úkolů demokratické vlády - byla totiž nalezena kopie jmenného seznamu části obětí zde pochovaných. Memorial Complex of the Tuskulenai Peace Park, delegace ze států EU Paneiu Memorialas v Trakai District - před druhou světovou válkou bylo toto zalesněné místo častým cílem rekreantů z Vilniusu. Nacisté později toto místo využili k vybudování 7 obrovských masových hrobů, do kterých byla vhazována polospálená těla. „Spalovací týmy“ byly dobře živeny, dostávaly i litr vína na 4 osoby na den, s cílem rychle a efektivně likvidovat mrtvé. Paneirai Memorial je složen z mnoha památníků obětem totalitních režimů - nacismu, komunismu, konkrétních událostí, konkrétním rodinám... Jeden ze sedmi masových hrobů. Byl pietně zrekonstruován k uctění obětí, nicméně nikdy nebyl ani jediný vykopán - rodiny v úctě k mrtvým rozhodly ponechat těla tak, jak byla pohřbena. Paneirai mělo velkou „výhodu“ v tom, že přímo do rozsáhlé oblasti masových hrobů vedla železnice. Merkine - místo, kde se odjakživa křížily cesty všech válek. Na fotografii Hill of Crosses, rozlehlá pláň, pod kterou dodnes leží oběti obou litevských totalitních režimů. Zde byl vybudován stadion, na kterém si hrály děti, jejichž prarodiče byli pod hřištěmi pohřbeni. Dnes je místo lemováno kříži za oběti těchto režimů. Některé kříže jsou koncipovány genealogicky ve smyslu, že život dále plyne. Litva je velmi plochou zemí bez kopců. Kopec, ze kterého je tento výhled, byl vybudován uměle, podle pověsti aby si Litevci konečně mohli plně uvědomit, jak nádherná je jejich zem. Dnes je tento kopec už minimálně o třetinu nižší než původně, postupně se sesouvá. Česká výprava na setkání při European Day of Remembrance for the Victims of Totalitarian Crimes - vlevo Jitka Bílková z Archivu bezpečnostních složek, uprostřed Pavel Daněk z Velvyslanectví ČR v Litvě, vpravo Eva Kubátová z Ústavu pro studium totalitních režimů, zastupující také projekt Paměť národa Umělý kopec v Merkine Jeden z posledních žijících litevských partyzánů J. Jakavonis, přezdívaný Tygr, u zimního partyzánského bunkru přímo za jeho rodným domem V tomto bunkru se přes tuhou zimu schovávalo běžně až 5 partyzánů, často bojujících s nedostatkem kyslíku. J. Jakavonis vyprávěl o mnoha napjatých momentech, kdy byl bunkr málem objeven, když vojáci bodali bajonety do země, avšak naštěstí se mu vždy vyhnuli. Partyzán J. Jakavonis, přezdívaný Tygr. Gruto Parkas - bizarní park totality. Litevský milionář, který zbohatl na sběru hub, po nezávislosti skoupil všechny socialistické sochy z celé Litvy, aby je umístil na svůj zalesněný pozemek v těsné blízkosti jižní litevské hranice. Grutas Parkas - někteří autoři soch se po nezávislosti začali hlásit o autorská práva, jejich sochy byly tedy umístěny pár metrů před oficiální vstupní bránu do parku. Autentický ostnatý drát za sochou byl odstraněn při otevření hranice z Polskem. Vlak, který převážel litevské Židy Vlastník Grutas Parkas pro větší atraktivitu pro turisty vybavil totalitní park malou ZOO. U soch partyzánů a komunistických pohlavárů se zde prohánějí klokani, zebry, pštrosi či bizoni... Ruský voják s německým obličejem, za kterým se skví stánek se zmrzlinou - jeden z mnoha paradoxů Grutas Parkas. Monument partyzánům umístěný do lesního prostředí. Mezi objekty socialistického realismu najdete i sovětské kolotoče a houpačky. Grutas Parkas - objekty socialistického realismu vytrženy z kontextu a umístěny na mech. Jedna z mnoha soch Lenina v Grutas Parkas. Do každé školy patřil vždy minimálně jeden Lenin. Výstupy socialistického realismu jsou zde představeny v mnoha variantách… ... velikostech i materiálech… ...i Karl Marx má v parku totality své místo. Modernistická socha Lenina, která ho netradičně vyobrazuje jako „jednoho z lidu“ - obyčejného dělníka, s rukama v kapsách kabátu. „Keturi komunari“ - soudobá historiografie paroduje tuto sochu jako čtyři opilé kamarády, kteří vlečou toho nejopilejšího k taxíku. Marija Melnikaité - litevská komunistická hrdinka. Symbol Olympijských her v Moskvě. Olympijské hry končí / jsem dojatý vítězstvím? Kopie Leninovy posmrtné masky. Originál bohužel týden před naším příjezdem nepozorný turista rozbil na desítky kousků. Lidové kroje všech kultur, které patřily pod ruskou sféru vlivu Litevští krojovaní zástupci. Lidové umění na motivy Lenina a Stalina. Grutas Parkas Grutas Parkas Grutas Parkas - další pohled na bizarní sestavení expozice - v popředí sovětský kolotoč, v pozadí monument k uctění partyzánů. Součástí Grutas Parkas je i dům samotného vlastníka, před nímž se pasou všemožná exotická zvířata. Grutas Parkas - kromě zjevné záliby vlastníka parku ve slepicích (v několika řadách kotců najdete snad všechny existující druhy od běžných až po dekorativně kudrnaté) je přilehlá  ZOO stále rozšiřována a vytváří tak stále více vjemových paradoxů. Další z bizarností parku v Grutas. Vlevo matka, plačící pro zahynulé partyzány, vpravo se pase zebra - paradoxy zde najdete skutečně všude. „Kryžkalnis Mother“ - matka plačící pro partyzány. Budova litevského parlamentu, kde se 13. ledna 1991 sešly tisíce Litevců, aby bez zbraní v ruce bojovali proti sovětským tankům, které právě v noci na 13. ledna násilně obsadily budovy vilniuského rozhlasu a televize. Litevský boj za demokracii a nezávislost (která byla vyhlášena již v březnu 1990) byl tehdy v lednu brutálně zasažen.